Psychologie štěstí v šachu

19. ledna 2015 v 14:47 | Eman |  Psychologie
K tématu tohoto článku jsem se dostal poněkud oklikou. Odebírám zajímavé emaily od Tima Brennana Chodí 1-2x týdně a vždy je v nich něco zajímavého. Tentokrát to byl Spotlight Effect (=efekt reflektoru). Při hledání vhodného českého ekvivalentu jsem skončil na stránce wikipedie Psychologie štěstí.

Byl jsem překvapen, jak silně se uvádéné psychologické fenomény zaujatého vnímání projevují u hraní šachů. Je dobré si tyto zákonitosti lidské psychiky uvědomit a nešlapat si po "šachovém štěstí".

Uvedu pro přehled podstatný text z hesla wikipedie

1. Iluze transparentnosti
Tendence lidí přeceňovat, jako moc dokáží ostatní odhadnout jejich vnitřní stavy. Příklad: Při lhaní mají lidé pocit, že jsou odhaleni, i když ten, na kterého mluví, nic netuší

2. Efekt reflektoru
Lidé přeceňují míru, do jaké si ostatní všímají jejich činů a jejich vzhledu. Příklad: Při nevhodném oblečení mají lidé pocit, že je na ně upřena nadměrná pozornost, i když tomu tak není.

Máme tendenci si myslet, že na nás svítí reflektory a přitom ostatní lidé mají jiné starosti i sami se sebou a nám věnují mnohem méně pozornosti, než si myslíme.

3. Očekávání kritiky
Lidé mají tendenci přeceňovat, jak tvrdě je budou ostatní odsuzovat za přehmaty, nehody a selhání.
Proto se asi některých z nás tak silně dotýká kritika.

4. Zpětné posuzování rozhodnutí (Aktivita-Pasivita)
Okamžitě po učinění rozhodnutí lidé více litují vykonaného činu, než případné nečinnosti. Ale v dlouhém časovém období lidé litují více toho, co neudělali To je pravděpodobně způsobeni tím, že pokud uděláme chybu, jsme schopni se přes to přenést, ale nedokážeme se přenést přes něco, co jsme nikdy neudělali.

5. Úspěch a selhání
Lidé se bojí selhání a to je odrazuje od zkoušení nových věcí, i když mají slušnou šanci na úspěch. Zčásti je tomu tak zřejmě kvůli chybnému předpokladu, že vyhrávání a prohrávání se navzájem vylučují. Ve skutečnosti je tomu tak, že čím více člověk prohrává, tím více pokusy prošel a tím větší je tedy jeho naděje na výhru.

Poslední dva jevy se u šachu vyskytují snad nejvíce, zvláště u začínajících hráčů. Při partii hráč se brzy ocitne před kritickým rozhodnutím, kdy volí jednu možnost ze dvou. Jít do nevyzkoušeného dobrodružství, které je lákavé, nebo zahrát indiferentní tah, který na pohled nic nekazí. Pokud hráč z jakési obavy nezvolí lákavé, ale dvojsečné pokračování (hodnoceno z pohledu úrovně chápání šachu), pak později toho více lituje. Je to špatně i z toho důvodu, že se šachista připraví o cennou zkušenost, která se potom dobře pamatuje.

Strach ze selhání je také iracionální obava. Pokud se hráč rozhodl se dlouhodobě hře věnovat, vyhýbání se důležitým partiím, turnajům kvůli strachu z neúspěchu je pro další vývoj zcela kontraproduktivní. Šach se nelze dobře naučit u zeleného stolu, bez bojových praktických zkušeností s neúspěchy, přehmaty, hořkými porážkami. Každá porážka, je-li adekvátně analyzována příčina, je základem budoucího úspěchu. Jedno bez druhého u většiny lidí nejde. Jsou samozřejmě výjimky, mimořádné talenty, ale průměrný amatér si musí projít peklem šachových karambolů.

Věřím, že pokud se zamyslíte nad výšeuvedenými vlastnostmi naší psychiky, pomůže vám to překonat některé psychickými bloky a zvýší pravděpodobnost dosažení štěstí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama