Prosinec 2012

Systém principů zahájení

20. prosince 2012 v 12:58 | EV |  Zahájení
V minulém článku o zákonitostech hry zahájení jsou rozebrány principy, které si stanovil Berliner ve svém Systému.
V knize G. Kasparova - O moderním šachu je kapitola s názory na principy šachu od Evgeny Sveshnikova. Tento známý šachový teoretik, který objevil a propagoval myšlenky mimo jiné i ve známé variantě sicilské známé taky jako Chelyabinská 1.e4 c5 2.Nf3 Nc6 3.d4 cxd4 4.Nxd4 Nf6 5.Nc3 e5!?.

V článku je uveden i názor na příčiny Fischerova odstoupení od šachu po zisku titulu mistra světa. Píše o tom, že Fischer hrál vždy podle pozice a na výhru bez ohledu na turnajovou situaci s kolosální energií. Přestal hrát prý proto, že jí vydal příliš a vyčerpal svou energii.

Zde jsou názory Sveshnikova na principy hry v zahájení:

Objektivně jsou šachy matematicky exaktní problém, a ve 21. století jsme blízko k jeho rozřešení. Zřejmě je velký počet takových řešení, ale je to konečné číslo, a ve fázi zahájení je velmi omezeno. Zdá se mi (Sveshnikov), že zahájení je exaktní matematický problém s prvky psychologie.

Poprvé jsem formuloval mé principy zhruba kolem roku 1986, po šesti nebo sedmi letech práce. Začal jsem lekcemi pro juniory o důležitosti centra, potom jsem to rozšířil a obrátil se na dospělé, striktně filosofické otázky. Z knih se seznámíme s takovými axiomy zahájení jako je vývin, boj o centrum, a bezpečnost (krále). Ale nikdo neurčil co je nejdůležitější, a co je na druhém místě, co na třetím a tak dále. A obecně, jsou tyto principy stejné pro bílé a pro černé a nebyl pominuto něco jiného důležitého?
Podařilo se mi najít další, čtvrtý klíčový princip (neuváděný v žádné knize), abych stanovil prioritu a vyvinul elegantní systém, umožňující způsob nalézt cestu v hustém houští teorie zahájení.

Principy pro bílého: 1) Obsazení centra. 2) Vývin figur 3) Bezpečnost 4) Odhalení slabin a útok na ně.

Principy pro černého: 1) Boj o centrum 2) Bezpečnost 3) Vývin figur 4) Vyvarování se a obrana slabin.

Proč se musí nejdřív bojovat o centrum? Využít práva prvního tahu je výhodné pro bílého a obsadit centrum - to je logické a černý tomu musí čelit. Ti kdo si myslí, že není podstatné bojovat okamžitě o centrum a je možné nejdřív bránit krále, si vybírají takové zahájení jako je Pirc-Ufimcevova obrana nebo Královská indická. Ale jsem si jist, že tato filosofie není správná a toto jsou nepravidelná zahájení, vedoucí k obtížným pozicím.

Pojem bezpečnost je poněkud komplikovaný a znamená starost o bezpečnost krále, pěšců a polí a materiálu. Všimněte si, že pro černého stojí bezpečnost na druhém místě, tedy výše než vývin. Tudíž po 1.e4 stavím 1...c5 výše než 1....e5. Ačkoli velký Keres považoval 1...e5 za nejlepší odpověď, myslím že tady se mýlil. Důvod je ten, že 1...c5 přispívá více jak boji o centrum a bezpečnosti, než 1...e5: v hlavních variantách s d2-d4 a c5xd4 křídelní pěšec je vyměněn za centrálního a černý zůstává s převahou pěšců v centru (d a e), které kryjí krále. Pouze potřebuje neutralizovat převahu bílého ve vývinu.

Pár slov o novém bodu "odhalení slabin a útok na ně". Zde jak učil Steinitz: hráč s výhodou je zavázán útočit, jinak riskuje že ji ztratí. Ale Steinitz psal o hře jako celku, zatímco já hovořím specificky o zahájení.
Na základě uvedených čtyř principů není těžké určit několik objektivně nejlepších tahů v počáteční pozici a vytvořit ideální repertoár zahájení. Například:
1.d4 Nf6! brání tahu e2-e4. Tahem 1...d5 totiž černý vytváří slabinu, která je ihned napadnuta 2.c4 a když 2....e6, potom 3.Nc3! Nf6 4.cxd5 exd5 5.Bg5 následováno e2-e3, Bd3 a tak dále, pokračuje boj za centrum.

2.c4 ( Tah 2.Nf3 snižuje tempo útoku: bojuje za špatné pole!) 2...e6. Otevření diagonály pro střelce. Na velmistrovské úrovni je gambit 2...e5?! sebevražedný. Černý nemá právo hrát gambity!
3.Nc3. Znovu tah 3.Nf3 zpomaluje útok, a černý má dvě přijatelné odpovědi: 3...d5 (bílý neuspěl zaútočit na pěšce d5), a 3...b6 (vytvoření kontroly polí d5 a e4). Ale nikoli 3...c5 ?! 4.d5 - moderní Benoni, jako Královská indická, vede k velmi obtížné hře.
3....Bb4! Zachování všech principů: Černý bojuje o centrum (brání e2-e4), je v souladu s bezpečností, vyvinuje se a nevytváří slabiny (jako po 3...d5 4.cxd5 exd5 5.Bg5. Zde bílý má minimální výhodu.

Tak nejlepší zahájení proti 1.d4 je Nimcovičova obrana. A po 1.c4 z pohledu vyrovnání 1....c5 je velmi dobré (jako je 1...e5). Jednou jsem se ptal Botvinnika: Jak hodnotíte počáteční pozici? Po přestávce odpověděl: Víte, hrál jsem proti Capablankovi, Aljechinovi, Smyslovovi.. a s bílými jsem získal výhodu, ale nicméně černý měl velkou zónou bezpečnosti. Z respektu k Patriarchovi, neřekl jsem mu že udělal chybu hraním 1.d4 nebo 1.c4. Po tomto černého bezpečnostní zóna je zvětšena. - což znamená že hodnocení Botvinnika počáteční pozice za bílého byla podceněno!
1.e4! je bezpochyby silnější a nebezpečnější pro černého. Proč? Stačí si připomenout jednoduchý princip Capablanky: Kdo kontroluje větší počet polí, má výhodu. Po 1.e4 bílý kontroluje jedenácht polí, zatímco po 1.d4 je to pouze devět (nemluvě o 1.c4). Navíc s 1.e4 bílý začíná přípravu spojení věží, rošádu 0-0 (0-0-0 se stává vzácněji a také hlavně po 1.e4)

Nejdříve prozkoumejme 1...e5. Aby by se měl e4 stát slabinou, musí být blokován, ale e5 bude velká slabina! V centru je konflikt, a toto je výhodné pro útočící stranu, to jest bílého. Navíc pozhice po 1.e4 e5 je výhodnější pro něj než po 1.d4 d5.

2. Nf3! Nejsilnější tah: útok na centrum a vývin! Ostré 2.f4 také napadá centrum, ale zde je narušena bezpečnost a není vyvinuta figura. Avšak je možná tak hrát: Bílý pouze ztrácí svou výhodu, ale nikoli partii (jiné gambity se dají také hrát, jestli dávají dobré praktické výsledky). Zatímco černý nemůže hrát Lotyšský gambit 2.Nf3 f5?!: to je špatný pro 3.Nxe5 nebo dokonce 3.d4. Jak vidíme principy pro bílého a pro černého jsou poněkud jiné. Díky jeho tempu navíc, bílý může udělat to co si černý nemůže dovolit.

2....Nc6! Nejlepší odpověď: obrana centra a vývin. Po 2...d6 střelec na f8 je blokován a tudíž je pěšec e4 posílen.. 2...Nf6 je také horší, ale když jsem to řekl Yusupovi, expertu na obranu Petroffa, odpověděl: Ano 2...Nc6 je silnější, ale 2...Nf6 vede k vynuceným variantám: Jdu do koncovky bez pěšce a dělám remízu! A neuměl jsem mu odporovat, jelikož nevím jak velkou výhodu má bílý? Jestli černý po dělání nikoli nejlepšího 1. tahu a ne nejlepšího druhého tahu může získat remízu, potom jsou šachy nelogická hra. Myslím nicméně že v obraně Petroffa bílý může najít mírnou ale trvalou výhodu.

3.Bb5 Podle všech příznaků nejlepší tah. Zatímco 3.d4 narušuje můj čtvrtý princip - zbavuje černého jeho slabého e5 pěšce a po 3...exd4 4.Nxd4 Nf6 Bílého výhoda vyprchá (pěšec e4 se stává cílem).
3.Bc4 je také slabší pro 3...Nf6! (3...Bc5 je pasivnější, což zdůrazňuje 4.b4! - zde Bílý má více šancí než v Giuoco Piano), a v případě 4.Ng5 d5 bílého útok je nepřipraven, jeho pozice je mírně lepší, ale - remíza!

3...a6! Morphy, kdo ve svém čase hrál zahájení lépe než kdokoli z hlediska správnosti, začal s 3....Bc5 a 3....Nf6, ale skončil na 3...a6!
Proč? Zřejmě došel k závěru že vše ostatní prohrává! Berlínská zeď, která se objevila později, není také dobrá, podle mého názoru: vede silou k typickým koncovkám, které jsou velmi obtížné pro černého.

4.Ba4 4.Bxc6 se zdálo lepší, ale po 4....dxc6 další poziční faktory vyšly na scénu: Polootevřené sloupce, výhoda dvojice střelců, a zdvojení pěšci. Bílý udrží výhodu, ale ta může být asi neutralizována. Zatímco 4.Ba4 černý ještě má vážný problém v zisku jasné rovnováhy.

Tudíž jak bylo řečeno, po 1.e4 je nejlepší 1...c5! Bílý v souladu s principy odpovídá 2.Nf3 .. 2.f4 je slabší pro 2....d5 3.exd5 Nf6 (jediný způsob!) A jestli 2. c3, potom 2....Nf6 vyrovnává - bílý má problémy s pěšcem e.

2....Nc6! Nejlepší tah. Fischer a Kasparov hráli 2...d6?! téměř celý život. Podle mé teorie je to chyba: Nyní pěšec e4 se stává silná útočná síla. Po 3. d4! Bílý získá zřejmou výhodu ve vývinu a visí nad černou pozicí jako damoklův meč, je hrozba e4-e5 průlom.

Tedy praktičtí géniové mohou hrát jak je libo 2...d6 a také Gruenfeldovu obranu nebo Královskou indickouú. Stejně budou sbírat body, bez přemýšlení o řešení matematického problému správnosti vybrané koncepci zahájení.


3.Bb5 Podle mého systému je to nejlepší tah: v boji o centrum, a vývin, a bezpečnost - (příprava rošády). Populární 3.d4 cxd4 4.Nxd4 vede jako ve skotské hře, ke ztrátě významné části výhody bílého, v daném případě pro 4...e5 5.Nb5 d6.

3...e6 Asi nejlepší odpověď. Podle mého názoru, 3...g6 je pasivní, ale 3...d6 přichází v úvahu. Myslím že toto je nejkritičtější pozice zahájení, a snad v celé šachové hře!

Tento ideální repertoár zahájení nemůže být vyvrácen nikým - ani mistrem světa, ani počítačem. Toto je řešení problému zahájení! Zahájení, které padne do tohoto kruhu, tedy ta, která odpovídají mým čtyřem principům - Sicilská obrana, Ruy Lopez, Nimcovičova indická, Dámská indická a Dámský gambit - nazývám klasická. Protože nebudou vyvrácena jakýmikoli změnami v teorii a v módě.
Ale tato zahájení, která nebojují o centrum od prvního tahu, jsou obtížná (například Caro-Kann nebo Francouzská obrana). A jestli není boj o centrum na druhém nebo dokonce třetím tahu, jsou to nepravidelná zahájení.

To ovšem neznamená, že každý je zavázán hrát pouze správně. Kterýkoli velmistr může přijmout riziko v zahájení, ale čím vyšší je standard hráčů, tím důležitější jsou teoreticky nejlepší pokračování. A zatímco momentálně převládá čistě praktický přístup k řešení problémů zahájení, pro následující generaci hráčů to bude přístup hlavně teoretický - hledání absolutní pravdy.

Popsal jsem mé principy pěti mistrům světa a neslyšel jsem od nich jednu námitku.
Pravá revoluce nastala v 1990, když se zapojily počítače. Nebylo to jenom tim, že změnily časovou kontrolu - změnily podstatu hry. Vůlí osudu, šachoví hráči se museli stát moderním oddílem lidstva bojující proti stroji. A v našich časech nyní stroj vyhrává! Ačkoli systém mnou navržený by se mohl stát algoritmem pro boj s počítačem. Člověk je schopen porazit ho, ale pro to musí být šachový vědec, a počítačoví programátoři izolováni alespoň dočasně od posledních vynálezů šachových teoretiků.

Počítače radikálně zlepšily hodnocení pozice. A nyní v mých teoretických lekcích s juniory jsem statečně řekl například: A bílý vyhraje.
Spassky jednou namítl: To nemůžete říkat! Mělo by být Bílý stojí lépe. Ale to jsou hodnocení standardů posledního století. Dnes profesionálové mají jiné hodnocení: Zda je nebo není daná pozice technicky vyhraná. Podle mé definice, technicky vyhraná pozicie je ta co by kandidát mistra měl vyhrát proti velmistrovi.

Díky silným programům, vedoucí velmistři kladou pomocníkům úkol najít výhru v této nebo jiné variantě - ne plán, ale výhra! A schémata zahájení jsou nyní hlavně tímto způsobem hodnoceny: zde je výhra nebo remíza. A nejpokročilejší hráči (Kramnik, Topalov, Anand, Leko a další) analyzují až do matu - jednoduše zaznamenají jak vyhrát v každé specifické variantě.

Například ve slovanském gambitu 1.d4 d5 2.c4 c6 3.Nc3 e6 4.e4 dnes se může definitivně říci, že po 4....dxe4 5.Nxe4 Bb4 6.Bd2 Qxd4 7.Bxb4 Qxe4 tah 8.Ne2 vede k remíze, zatímco 8.Be2! následován Ba5 vyhrává. A to samé v mnoha variantách zahájení. Až dosud nebylo napsáno že 1. .. g6 je také špatné, ale toto je již známo hráčům nejvyšší úrovně. V mých partiích bílými 1.e4 g6 2.d4 Bg7 3.Nc3 c5 4.dxc5 Qa5 se stalo mnohokrát, a při prvních tří příležitostech jsem bodoval 1 z 3. Ale nyní mohu sebevědomě prohlásit, že to je studie: Bílý na tahu a vyhraje - 5.Bd2 Qxc5 6.Nd5! atd

Abychom se vrátili k šachu, který jsme hráli, možnost přípravy musí být minimalizována. Ale tímto způsobem? Ja nemám rád Fischerovy šachy, z toho důvodu, že v hodnocení počáteční pozici záleží na náhodném losu: V jednom případě král končí na e1 e8, v jiném na g1 nebo g8, v jednom případě dáma se nachází v centru, v jiném na b1 b8. Daleko rozumnější jsou Bronštejnov šachy, kdy vše je v rukách hráčů: S počátečními tahy sami položí figury. Ale i tak, je to již jiná hra.

Jak se vyhnout teorii? Pro začátek můžeme zrušit rošádu, zvláště ve středověku neexistovala. Toto by úplně změnilo podobu zahájení. Léty by vzniklad ovšem nová teorie. Kdyby existovalo autorské právo na partie, byla by vytvořena dosti rychle.

Mimochodem otázka autorského práva hráčů trvá dlouho. Organizátoři prodávali partie účastníkům v prvním mezinárodním turnaji (London 1851). V podmínkách zápasu Steinitz - Zukertort 1886 byl bod o tom že autorské právo na sehrané partie náleží rovným dílem oboum hráčům. A v zápasovém turnaji v St. Petersburg 1895/96 Pillsbury koupil od organizátorů právo publikovat partie, aby rozšířil pro zaplacení (s komentáři Steinitze) do světa. Ale někteří novináři rozbilo tento plán publikováním partií ilegálně. Jak americký tisk napsal, kdyby se to nestalo v Rusku, Pillsbury by mohl to vzít k soudu a snadno by tu kauzu vyhrál...

Dnes, kdy hodnota novinek v zahájení ostře vzrostla, tato otázka je zvláště důležitá. Zlatý věk šachu došel do konce v tento okamžik kdy organizátoři přestali vytvářet podmínky pro účastníky, daleko od horních dvaceti. Jejich intelektuání úsilí je kompenzováno - zatímco se zbytkem všeho je bráno zadarmo. Práce profesionálních šachových analytiků byla devalvována do extrému! Aby se situace nějak změnila, líbilo by se mi utajit moje výzkumy na čas, když téměř každá moje partie je odhalení zahájení. Ale jakmile jsou partie sehrány, okamžitě končí na internetu, a používají se zadarmo celým, světem, včetně elitních hráčů, kdo vyhrávají velké ceny. Podle mého názoru, partie by se neměly publikovat bez povolení autorů. Potom, možná, elita by je kupovala: Potřebují moje ideje! Další řešení problému je kdy organizátoři platí za práci účastníků (jak je v mistrovství světa a elitních turnajích). V nějakých pravidlech o turnaji by měl být bod o vlastnictví partií - a jestli není takový bod, partie náleží účastníkům!

Dnes není jenom zahájení které se stalo exaktním matematickým problémem, ale jsou to také koncovky s pěti nebo dokonce šesti kameny. Pole neznáma se zmenšuje jako žraločí kůže.... Ale jak mi řekl Smyslov, kdy možný počet her je dokonce mocnina 10 na 120, a toto je více než počet atomů ve vesmíru! Skutečně po zahájení narůstá počet pozic, které se mohou hrát prakticky nekonečně - takzvané technické koncovky. Počítač není schopen počítat je do konce, ale velmistr může tvořit plán a hrát pozice, které nelze exaktně propočítat. Hráč, který může přesně naladit svůj repertoir, aby vedl do technických pozic s kontůrami přiblížení koncovce, bude mít také dobré praktické výsledky.

V krátkosti, budoucnost šachu musí být hledána ve vzdálené minulosti: Shatranž. Brzy bude zahájení vést k určitým koncovkám Tabie. Nelze si pomoci než připomenutím předpovědi, udělané 1936 Emanuelem Laskerem: Budoucnost šachu náleží praktickým koncovkám. Prorocká slova! Toto je zpráva z minulého století dnešním generacím šachistů.